Michaela Černická
Vernisáž: 11. 2. 2026 v 18:00

Ve svých kresbách, malbách, fotografiích se zabývá vytvářením tematicky založených sérií, obvykle realizovaných v průběhu měsíců či let, systematickými osobními situačními záznamy, vrství a pohrává si s plynutím času – vznikem a mizením událostí, jevů na hraně hmotného a nehmotného, splýváním nebo interakcí nesourodých vizuálních dějů přírodních i zapříčiněných lidskou činností. V poslední době též volně parafrázuje technologické postupy inspirované studiem restaurátorství.   

Studium: 1990- 1997         Akademie výtvarných umění v Praze

Narozena 1970 v Praze, žije v Praze

Rozhovor

• Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte za Váš první střet s výtvarným uměním. Jak se Vaše tvorba vyvíjela od studia?

 Narodila jsem se v Praze, vyrostla tu, studovala. Mám to tady ráda. Prvotní střet s uměním si nevybavuji konkrétně…Nicméně byla jsem takovéto dítě, které odmala kreslilo a od čtyř let tvrdilo, že bude malířkou, až vyrosteJ) Jako relativně malá jsem si doma prohlížela knížku Hieronyma Bosche a pochopitelně mi její obsah připadal tajemný, trochu zlověstný, ale tím víc  přitažlivý…Později, když jsem chodila do ateliéru mého druhého otce a mohla zblízka vidět všechny ty materiály a objekty tvořící tvůrčí prostředí nebo když jsme v rámci přátelských setkání navštívili některého z jeho kolegů, u něhož byl zase jiný „podivný“ svět – to se mi samozřejmě ohromně líbilo a bezesporu mě to utvrzovalo v tom, co chci dělat. Na AVU jsem se dostala v rámci prvního porevolučního ročníku, doba byla elektrizující a prošla jsem několika ateliéry od kresby a malby, přes ateliér konceptuálních tendencí a také restaurátorství. Po škole jsem se hodně věnovala zejména malbě, nicméně již dlouho není pro mne toto médium jaksi samonosné – neřeším její formální problematiku. Soustředím se na obsah, sdělení a právě malba je jedním z médií, které používám nejčastěji – je ovšem často všemožně deformovaná tím, že ji aplikuji na neobvyklý materiál, například různě pokřivený, porézní či průsvitný, na kterém v rámci daného konceptu vzniká. Souvisí to i s výše zmíněným studiem restaurátorství, kterému se dodnes v určité míře věnuji. Restaurátorské postupy navíc mou práci ovlivňují zejména v posledních letech, kdy postupně vzniká cyklus Dokumentární sondy.

• Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?

Ve chvíli, kdy si ujasním, kterému projektu se budu věnovat, začnu obvykle s rešerší podkladů – fotografií, textů v knížkách, na internetu. Potom vybírám, co konkrétně zpracovat…Ale to se týká zejména prací, které jsou součástí širšího cyklu – tak aby byl konečný výběr celistvý. Jindy naopak začnu velmi impulsivně zpracovávat určité téma. Je to proměnlivé, což mi vyhovuje a nesnažím se to příliš korigovat…

• Co je prvotním impulsem vedoucím ke vzniku děl. Na co Vaše díla poukazují, nad čím se zamýšlí a vypovídají?

Pokaždé samozřejmě něco jiného – principiálně situace, jev, objekt, idea, konkrétní historické či politické a sociální události, cestování, mezilidské vztahy… Ne vždy je tam ale přímá úměra mezi „důležitostí“ daného fenoménu a mojí inklinací ho zpracovat. V posledních letech se tak zabývám i tématy a okruhy, které se zdají nebo skutečně jsou na okraji zájmu. Jde o tematizování fragmentů porcelánu nebo výjevů pro něj typických. Dále zobrazováním naopak extrémně důležitých až naléhavých námětů na netradičních místech ( malba na spodní rámy, klínky ) a také mne přitahují upozaděné funkce částí uměleckých objektů, které mne baví naopak zvýraznit a dát jim novou „důležitější“ funkci ( například klínkům z klasických blintrámů )…

• Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo Vás zásadně ovlivnil určitý autor či země?

Tvořit bez kontextu – řekla bych – takřka nejde. Tedy za předpokladu, že se průběžně setkáváte s uměním na výstavách doma, v zahraničí, v knihách i on-line. Vnímáte jeho staré i nové podoby, přemýšlíte o něm, některé věci vás ohromí, jiné se vás vůbec nedotknou…

• Je pro Vás důležité sledovat, jak Vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která Vám přišla zajímavá, nečekaná nebo třeba překvapivě úsměvná?

Pochopitelně, nežiji ve vakuu a zajímá mne, jak je výsledek mé práce reflektován ostatními, navíc někteří lidé vnímají dílo jinak než autor a i tohle sdílení různých interpretací bývá pro mne inspirativní. Lidé se mne často ptají na techniku zpracování, protože na ně nepůsobí známým dojmem, nejsou si jistí a stalo se mi, že jedna malířská série byla dokonce mylně považována za tisk na počítači autorem, který je jinak opravdu velmi zručný umělecJ Během Mikulovského výtvarného sympozia, kterého jsem se účastnila v roce 2021, se mě mnoho návštěvníků ptalo na detaily k Dokumentárním sondám III, které pojednávaly o poválečném odsunu místních Němců, zároveň mi sami návštěvníci ukazovali místa v krajině, kde k těmto událostem došlo, doplňovali zajímavé detaily, které znali z minulosti třeba od svých příbuzných. Bylo vidět, že se jich téma dotklo a měli tendenci je se mnou sdílet. Pro mne jako autorku byla tato interakce s nimi opravdu velmi příjemná.

• Přibližte nám koncept Vaší výstavy a jaké jsou plány do budoucna.

Momentálně pokračuji v rozvíjení tématu prázdnoty a fragmentálnosti v pokračující sérii maleb na organze. V procesu jsou i další variace z cyklu Klínování a také práce na nové sérii obrazových spodních rámů s mnoha a mnoha příčkami……Myslím, že v Galerii Sýpka se některé z těchto projektů objeví:)