Klaudia Kiercz –Długołęcka
Ztracený prostor

Studium: 

• Akademie výtvarných umění ve Varšavě, Fakulta grafického designu
• Varšavská univerzita, Politická a sociální studia a práva

Vybrané samostatné výstavy:

• 2024 Ferdydurke, Muzeum Witolda Gombrowicza, Wsola
• 2021 Sztetl - Reinterpretacje,  Spokojna Gallery, Varšava

Anotace:

Umění Kiercz Długołęcke je dlouhodobě soustředěné na vnímání prostoru prostřednictvím pozorování zjednodušených reprezentací architektonických forem. Autorka pracuje s odkazy již neexistujících Štetlů, malých měst se silnou židovskou populací, a to zejména ve střední a východní Evropě, nicméně vyskytujících se i v jiných částech světa. Inspiraci pro svou tvorbu hledá často až ve středověku, kde lze, zejména v Polsko-litevské unii či Rumunsku, hledat prapůvod oněch židovských Štetlů. Specifické oblasti, uzavřené od okolního světa, tehdy charakteristické chasidským judaismem a používáním výhradně jidiš, jsou pro autorku bazální oblastí k uměleckému výzkumu, zejména formou prostorových instalací doplněných velkoplošnou kresbou či grafikou. Práce Kiercz Długołęcke má mezinárodní přesah a je hybatelem v uměleckém působení při hledání historických kontinuit a kontextů v návaznosti na další kompletně uzavřené oblasti současného světa. Autorčina realizace připravovená pro prostory barokní valašskomeziříčské Sýpky byla navíc silným mementem na poměrně velkou židovskou komunitu předválečné doby oblasti Valašska i samotného Valašského Meziříčí. 

Kurátorský tým: Barbara Marianna Ciacek, Leszek Wojaczek

Kiercz Długołęcka je polská multimediální umělkyně výrazně spojená s Akademií výtvarných umění ve Varšavě. Ve Varšavě v současnosti žije a tvoří. Vystudovala politologii, ale studovala i Právnickou fakultu na Varšavské univerzitě a později i Fakultu grafického designu na Akademii ve Varšavě. Grafickému designu a ilustraci, zejména knižní, se věnuje i profesionálně. Umělecky se ovšem nejvíce prosazuje v práci s prostorem. Tvoří instalace, prostorové objekty a intermediální realizace. Vede Institut mediálních umění profesora Ryszarda Winiarského na Akademii výtvarných umění ve Varšavě.

___________________________________________________________________________________________________________________

- Řekněte nám o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte jako první setkání s výtvarným uměním.

Můj původ je vědecký. Před dokončením studia umění na Akademii výtvarných umění ve Varšavě jsem absolvovala Varšavskou univerzitu, kde jsem studovala politická a sociální studia a práva. Začala jsem s doktorátem, ale pak jsem si uvědomila, že nejsem vědec a že se lépe cítím ve tvoření než ve studiu a pozorování. V jednu chvíli jsem se rozhodla, že bych chtěla ve svém životě něco změnit, a šla jsem na Akademii výtvarných umění. Jen jsem chtěla mít nějaké specifické dovednosti pro práci grafického designéra. Jak čas plynul, uvědomila jsem si, že mohu dělat víc a pracovat s uměním. Po absolutoriu jsem zůstala na Akademii, kde se věnuji čistě uměleckým projektům.

- Jak se vaše práce vyvíjela od studií?

Od ukončení studia jsem se podílela na mnoha projektech jak jako individuální tvůrce, tak jako pracovník Akademie. Dali mi zvláštní vhled, ale i zkušenosti a díky tomu se mé projekty mediálně i tematicky vyvíjejí.

- Jaký je váš postup a přístup při tvorbě? Nastínit, jak začala studiová práce na daném projektu?

V první řadě pracuji na nápadech. Mám nápad, téma nebo koncept a pak se snažím najít ten nejlepší způsob, jak si to představit, vyprávět příběh. To, co dělám, není nikdy náhoda, což mě mrzí, protože je to velmi intelektuální a je v tom hodně disciplíny. Zároveň se snažím svobodně vyvíjet to, co nejlépe vyhovuje. Zdá se, že je těžké toho dosáhnout, ale když jsem tam, je to nejlepší místo.

Média nebo techniky jsou tedy jen způsoby, jak dosáhnout cíle a vytvořit komunikaci. Nicméně mohu říci, že ráda kreslím, maluji a tvořím prostorové instalace.

- Na co vaše díla poukazují a co reflektují?

Mám pocit, že nejzajímavější je dekonstrukce obrovských univerzálních myšlenek a hodnot moderního světa. Snažím se najít vhodnou formu prezentace abstraktních témat jako jsou: paměť, Bůh, světlo, nepřítomnost, prázdnota a mnoho dalších. Také umění a také způsob, jak je vysvětlit ostatním.

- Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? Odkazuje vaše tvorba k nějakému uměleckému hnutí nebo jste byli zásadně ovlivněni konkrétním umělcem?

V zásadě záleží na projektu. Vždy se snažím dívat se a studovat ostatní umělce a být si vědom společných zkušeností z oblasti umění. Spolupracuji i s dalšími umělci – lektory a profesory, ale i studenty Akademie výtvarných umění. To mi dává zajímavý vhled do oblastí znalostí a zkušeností a něco více intuitivního, ale také velmi kreativního.

- Je pro vás důležité sledovat, jak vaši práci vnímají ostatní? Vzpomenete si na nějakou konkrétní reakci, která vás zaujala nebo možná překvapivě neočekávaně?

Samozřejmě, že vnímání díla dává zpětnou vazbu o tom, co děláte. Je to velmi důležité v procesu učení se o nových věcech, které navrhujeme. Musíte vědět, co funguje a co ne. Musíte vědět, jak to funguje, je to přesně tak, jak jste plánovali.

Jednou, když jsem prezentovala svá díla na Light.Move.Festival v Lodži, jeden člověk prošel mou světelnou instalací a úplně ji zničil, ale pochopila jsem, že tento průchod světla byl lákavý a chtěl s ním mít více kontaktu. Nebyla jsem moc naštvaná.

- Řekněte nám o konceptu vaší výstavy. Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Právě pracuji na několika samostatných výstavách. Hodně se toho děje a já mám příležitost pracovat na tom, co mě nejvíc baví.

Plánuji rozvinout myšlenku židovského kulturního a architektonického prostoru. Budu o tom mít koncem roku výstavu ve velké polské kulturní instituci v Sejnech. 

Za necelý měsíc budu mít výstavu v Muzeu Witolda Gombrowicze. Výstava se bude týkat Ferdydurka – jedné z jeho nejoblíbenějších knih.

V Institutu je také spousta projektů, které vedu.