Martin Froulík
Rekonstrukce srnce

Martin Froulík se narodil na Čeladné a své dětství prožil ve Frýdlantu nad Ostravicí v podhůří Beskyd. Tyto lokality mu dodnes poskytují inspiraci a prostor pro objevování nových témat. Studijní léta strávil v Ostravě, kde nejprve vystudoval střední uměleckou školu pod vedením Aleše Hudečka, Kataríny Szanyi a Leszka Wojáczka a poté pokračoval ve studiu na Ostravské fakultě v ateliéru Jiřího Surůvky. Tyto ostravské osobnosti sehrály důležitou roli v jeho uměleckém vývoji a pomohly mu rozvíjet jeho dovednosti a talent. V Ostravě Martin už zůstal a patří k výrazným umělcům tamní výtvarné scény.

Od počátku své umělecké kariéry experimentuje a hledá osobité styly vyjádření. Věnuje se malbě, tvorbě objektů a vyřezávané kresbě, ta často svou estetikou připomíná grafiku nebo komiksovou kresbu. V jeho starších dílech musel divák zapojit svou představivost a ve spletité skrumáži nepřehledných linek a ploch hledat určité obrysy lidských postav, zvířat a dalších předmětů, které se v obrazech, či vyřezávaných grafických listech nacházely. V nových dílech je Martin umírněnější a konkrétnější, linka přesněji určuje tvary a jako celek je obraz čitelnější. Můžeme vidět posun a jistotu v jeho práci s malířským médiem. Jeho díla vyzařují hravost a uvolněnost, která svědčí o jeho uměleckém mistrovství. Přichází wow efekt, kdy si divák řekne „Jak to ten Froulík namaloval?“. To vše je výsledek jeho dlouhodobé práce a zkoumání výtvarných technik.

Martin v souboru obrazů z posledních let rekonstruuje a připomíná staré příběhy a mýty, po kterých zbyla jenom torza složená z rezavých roxorů. Mementa uvězněná v čase, chátrající v tiché krajině. Zobrazuje imaginární krajiny zalité magickým a chladným světlem, jeho obrazy mají schopnost vytvořit dojem, že nám představují světy, které jsou mimo naše zemské hranice. Jsou to světy, které podporují naši fantazii a oživují naše nejhlubší představy o tom, co by mohlo existovat za hranicemi našeho povědomí. Také jeho životní zkušenosti ovlivňují jeho tvorbu a dodávají jí osobní rozměr. Tyto zkušenosti se promítají do jeho děl a přidávají jim hloubku a autenticitu. Jsou to právě ony zkušenosti, které mu umožňují vyjádřit se ve svém umění a spojit se s diváky na emocionální úrovni.

Kurátor: MgA. Ivo Škuta

Martin Froulík se narodil v roce 1986 v Čeladné a vyrůstal ve Frýdlantě nad Ostravicí. Beskydská krajina je v něm sice hluboce zakořeněna, ale od středoškolského studia až do současnosti je spjat především s Ostravou. Absolvoval malířský ateliér Aleše Hudečka na ostravské Střední umělecké škole a následně ateliér Nových médií Jiřího Surůvky na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě. Ač je Froulík bytostný malíř, můžeme se v jeho tvorbě setkat také s instalacemi a objekty. Někdy využívá také rostliny, jejichž pěstování se ve volných chvílích věnuje. Od své samostatné tvorby občas odbíhá k tvorbě kolektivní –
vystupuje totiž ve dvoučlenné dadaistické performační skupině Pornoret, která se zabývá podstatou samotné existence.

Ve svých surrealisticky laděných dílech zobrazuje světy lidí a přírody. Inspiruje se různými přírodními nebo technickými skrumážemi, z nichž vytáří siluety, tvary nebo nečekané souvislosti. Mnohovrstevnatými plochami vybízí diváka ke hledání a rozklíčování snových příběhů. Různorodé narativní přístupy v obraze jsou v podstatě přetavené básně, texty či historické reminiscence.

Froulík nejčastěji používá akryly a spreje a pracuje s nimi dvěma různými způsoby: buď je nanáší na plátno pomocí šablon, nebo barvy přes sebe různými technikami vrství. Papírové šablony obvykle vystřihuje ve formátu 1:1 k velikosti daného plátna. Jsou jednorázové a bývají vyrobeny z jednoho kusu papíru. Froulík šablony nepředkresluje, tvoří je spontánně během procesu. Obecněji pak ve své tvorbě pracuje s vrstvením vizuálních polí, kterým se pozorovatel obrazu může věnovat. Tyto pole však na sobě nejsou nezávislé, vždy spolu koexistují. Podkladové vrstvy vymezují základní ladění obrazu, linie definují naraci a technické a materiálové provedení dotváří emoci.

„Krajiny v mých obrazech jsou abstraktní a imaginární. Lidé, zvířata a také rostliny jsou buď součástí té krajiny, nebo se od ní odlišují materiálem - mohou být kamenné, dřevěné, železné nebo skleněné. Moje současná práce je silně ovlivněna projektem z roku 2019 s názvem Gobe Line. V té době jsem vytvořil dva objekty zobrazující lidské a zvířecí postavy, které byly propojené různými druhy kabelů. Zčásti levitující, zčásti uvězněné. Od té doby vyjadřuji tento pocit v linearitě, kterou přenáším do svých obrazů pomocí drátů a roxorů,“ komentuje Froulík svou aktuální tvorbu.