Hynek Šnajdar
Haeckelův syndrom

Haeckelův syndrom

Když jsem před zhruba čtyřmi lety narazil na umělecké ztvárnění přírody v její bohatosti a celistvosti německého biologa Ernsta Haeckela (1834 – 1919), který na litografické desky zachycoval neuvěřitelné tvary, jaké v jeho době až doposud málokdo spatřil, velmi mě to zaujalo. V té době nebylo dne, abych jeho pozoruhodné kresby vyznačující se jistou symetrií, exotičností a fantaskní krásou s nadšením nesledoval. Haeckel totiž buňky či mikroorganismy neuvěřitelných, ale přesto reálných tvarů komponoval do ornamentálních forem a do prostředí s jednotným pozadím. Byla v tom určitá nadčasovost, tedy přesně to, co mě nadchlo a co mě do minulého roku provázelo v mých myšlenkách.

Trvalo řadu měsíců, než se tyto „neznámé“ formy přírody prostřednictvím Haeckelových biologických organismů propojily s mými doma v šuplících odpočívajícími prvky z anatomických atlasů a knih. Tehdy jsem si uvědomil, ač laik, že biologie a anatomie jsou pro mě spojitou nádobou. Rozhodl jsem se Haeckelovým způsobem tyto dvě disciplíny spojit v jednu a vytvořit tak nový kolážový cyklus Haeckelův syndrom, tedy z medicínského hlediska jakési charakteristické seskupení několika typických příznaků či symptomů. V tu dobu jsem netušil, že to bude běh na dlouho trať a zároveň tvůrčí maraton, od něhož se nemohu odtrhnout a musím se k němu v různých fázích pravidelně vracet.

Tři dlouhé měsíce trvalo, než se mně podařilo vystříhat biologické a anatomické prvky s mnohdy velmi podrobnými detaily. Naštěstí je mi tento „puntičkářský“ tvůrčí proces blízký, takže mně to nečinilo problémy, ale spíše radost. Když se naplnily dvě krabice výstřižky, pustil jsem se do díla s tím, že podkladem pro koláže bude tvrdá černá čtvrtka, na níž všechny detaily v rozmanitých spojeních v Haeckelovském smyslu vyniknou. Když byla jen chvíle volného času, stále jsem se k rozpracovaným kolážím vracel a částečně, pod vlivem dotěrné imaginace, měnil pozice prvků. Musel jsem si také rozmístěné a dosud nepřilepené prvky vcelku vyfotit, jako předlohu pro finální verzi.

Cyklus dvanácti koláží s názvem Haeckelův syndrom zabral téměř dvě třetiny roku 2021. Stálo to ale za to a tento cyklus patří mezi nejdůležitější v mé dosavadní tvorbě. Snad by oslovil i pana biologa Haeckela, jehož Obecná morfologie organismů z roku 1866 mě nadchla a inspirovala.

HYNEK ŠNAJDAR
nar. 18. 11. 1960 v Rychnově nad Kněžnou

tvůrce koláží, novinář

Tvorbě koláží se věnuje od raných 80. let, kdy se se pro něj surrealismus stal ne výtvarným směrem, ale myšlenkovým proudem a hnutím. V té době se s několika stejně naladěnými přáteli na Moravě podílel na vydání samizdatového časopisu Satyr a tematických sborníků Les randez vous des ami a Klíč k realitě.

Před listopadovými událostmi oficiálně nevystavoval, pouze sporadicky své práce představil veřejnosti na rozmanitých „nepovolených“ výstavách v různých parcích, lomech či lesích na Moravě i v Čechách. Od roku 2000 měl 19 samostatných a 45 společných výstav nejen v České republice, ale také v zahraničí (USA, Dánsko, Rakousko).

Po roce 1989 Šnajdar zakotvil jako redaktor a později šéfredaktor v redakci týdeníku Region Valašsko ve Vsetíně. V roce 1996 se odstěhoval z Valašského Meziříčí do východních Čech. Stál u zrodu deníku Noviny Náchodska, kam nastoupil jako redaktor. V nynějším Náchodském deníku působil jako šéfredaktor do konce června 2009. Od 1. července téhož roku byl redaktorem a od srpna roku 2016 šéfredaktorem regionálního portálu trutnovinky.cz v Trutnově. Od roku 2019 je šéfredaktorem magazínu a internetového portálu Salonky v Hradci Králové.

V současné době žije a tvoří v České Skalici.

ROZHOVOR 

Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a vnímáte váš první střet s výtvarným uměním.
I když jsem se narodil ve východočeském městě Rychnov nad Kněžnou do rodiny vojáka z povolání, považuji se za moravského ogara, neb oba rodiče jsou Moravané. Otce v mém raném dětství několikrát přeložili, takže jsem ho do deseti let trávil v Kostelci nad Orlicí a Žamberku. Potom jsme se odstěhovali do Hranic na Moravě a odtud jsem později putoval do Valašského Meziříčí s malou zastávkou v Novém Jičíně. Od dětství jsem tíhnul spíše k literatuře než k výtvarnému umění, protože nikdo z rodiny k němu neměl žádný vztah a na výstavy jsme také nechodili. To pro mě přišlo až později, jako příslovečný blesk z nebe.

Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo vás zásadně ovlivnil určitý autor? Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? 
Tvorbě koláží se jako samouk věnuji od poloviny 80. let, kdy se se pro mě surrealismus stal ne výtvarným směrem, ale myšlenkovým proudem a hnutím. Vliv na to, že jsem je začal tvořit, měla jedna z hlavních postav světového surrealismu, tvůrce koláží a malíř Max Ernst. Během dalších let jich vznikly stovky, tvorba procházela vývojem a nějakou dobu trvalo, než jsem našel svou vlastní cestu. Současnou uměleckou scénu, zejména tu českou, sleduji poměrně intenzivně. Bydlím totiž v domě, v jehož přízemí se nachází českoskalická Galerie Luxfer zaměřená právě na současné umění. Nemám ale pocit, že bych ale tvořil v souvislostech současné umělecké scény. Tvořím ve svém vlastním kontextu.

Měla vaše práce vždy víceméně identickou formu a styl, který v současné době ztělesňuje? Jak se vaše tvorba vyvíjela?
Zpočátku byly koláže spíše černobílé, asi to bylo tím, že nebyl dostatek barevného materiálu. To se postupem času měnilo. Kromě toho šlo o jednotlivé samostatné koláže. Po letech jsem začal tvořit v cyklech. Cykly jsou pro mě důležité, protože jsou výlučné. Nejraději mám ty, které mají stejné pozadí. Ta monotónnost, když dám deset stejných pozadí vedle sebe, je hozenou rukavicí, výzvou. Pět, deset nebo více stejných pozadí, jež pohlcují odlišné příběhy, to je moje obsese. Je to podobné jako ulice, kde nic ani na vteřinu nezůstává stejné. Vzrušuje mě představa, že vše je možné, vše dovoleno, že vše je mystifikace a skutečnost zároveň.  

Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte nám, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?
Lidé si často myslí, že mám nějakou kolážovou laboratoř. Skutečnost je ale daleko prozaičtější. Tvořím doma u stolu, to je můj ateliér. Ke své tvorbě potřebuji pouze dvoje nůžky Solingen, odlamovací nože za pár korun z papírnictví, několik štětců a lepidlo Herkules. Až toto lepidlo přestanou vyrábět, s kolážemi končím. Samozřejmě si ještě předtím udělám pořádnou zásobu. Obrazový materiál pochází nejen z časopisů současných i prastarých, ale třeba také z rozmanitých atlasů, a to i anatomických či technických, uměleckých publikací a podobně, které jsou k mání třeba v antikvariátech. Stává se mi, že mně lidé píší nebo volají, že mají něco, co by se mi mohlo hodit.

Na co vaše díla poukazují a nad čím se zamýšlí?
Tvorba koláží se pro mě stala hrou. Hrou vyžadující nápaditost, představivost, imaginaci. Hrou s momenty překvapení, s dobrodružstvím, s postupně se odvíjejícím, nebo náhle zjevujícím se příběhem. Nevytvářím koláže s nějakým předem stanoveným záměrem, i když se to v průběhu let proměňovalo. Připouštím, že příběh, sen nebo cokoliv jiného se do mojí mysli občas vkrádá ještě předtím, než vezmu do jedné ruky nůžky a do druhé lepidlo. Je to čarovné dobrodružství, nová skutečnost, nový příběh. Jsou to dokumenty zázračných setkání motivů erotických, humorných, z rostlinné i živočišné říše, s anatomickými či technickými detaily, s vyobrazením atributů technické civilizace. Výraznými prvky jsou pak analogie a imaginativní výlety do každodenní reality.

Zjišťujete posléze, jak vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která přišla zajímavá nebo třeba nečekaná?
Divák je většinou překvapen. Pravdou je, že v okamžiku, kdy beru do ruky nůžky, jsem znám svým pověstným puntičkářstvím a téměř nekonečnou trpělivostí při vystřihování miniaturních detailů. Právě to diváka často mate, protože má pocit, že jde o nějakou počítačovou záležitost. Už se mi při vernisážích několikrát stalo, že jsem je vyjmul z rámu a návštěvníci pak přes koláže přejížděli prsty jako slepci, kteří čtou Braillovo písmo. Nedávno jsem se na Facebooku přidal do světové skupiny Collage World, kam svými díly včetně mě přispívá necelých dva tisíce autorů. V komentářích jsem často dotazován právě na podrobnost mých prací a jak stříhám, tak miniaturní detaily. Ve formálním smyslu jde vlastně o jistou posedlost, trpělivost a zručnost.

Jaké jsou plány do budoucna?
Mám v úmyslu vytvořit cyklus koláží s rozměrnými realistickými portréty výtvarných či literárních osobností, které byly pro můj život zásadní, do nichž zakomponuji fragmenty jejich díla. Jinak žádné zvláštní plány nespřádám, mám rád, když v životě přijde něco, co rozjitří mou imaginaci.  

Doprovodné programy

16. 2. 2022 Vernisáž výstavy s účastí autora

23. 2. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy pro studenty ZŠ

24. 2. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy pro studenty ZŠ

9. 3. 2022 Workshop pro ZUŠ – vytvoř svou koláž

16. 3. 2022 Workshop pro ZŠ – vytvoř svou koláž

18. 3. 2022 Open space pro účastníky Malých jevištních forem

19. 3. 2022 Open space pro účastníky Malých jevištních forem

31. 3. 2022 Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy

7. 4. 2022 Open space pro účastníky Krásenského zvonečku

15. 4. 2022 Komentovaná prohlídka s autorem výstavy

15. 4. 2022 komentovaná prohlídka s autorem výstavy