BORIS SIRKA
Ouroboros

Studium:

2000-2006 Fakulta umení Technická Univerzita, Košice, Katedra výtvarných umení a intermédií, Ateliér grafiky a experimentálnej tvorby, prof. Rudolf Sikora a Zbyňek Prokop
2003 Akadémia výtvarných umení, Nové médiá, Praha - jednosemestrová stáž
1996-2000 Škola úžitkového výtvarníctva, odbor Grafika, Košice

Vybrané samostatné výstavy:

2012 Takmer Koniec ( Percossi - Sirka ), Make Up gallery, Košice
2011 Dobrý Wolf, Zlá Mirka (Jozef Bolf - Boris Sirka), Dom umenia, Bratislava

Kurátorský text:

Boris Sirka (1981) patří ke klíčovým postavám nastupující generace, k objevům slovenské malby po roku 2000. Sirka je jedním z prvních absolventů Katedry výtvarných umění a intermédií na Fakultě umění TU v Košicích (2006) a reprezentuje zdravé jádro dravé mladé košické scény.

Sirka představuje téměř smrtelnou dávku současné malby. Na jedné straně přináší silný nápor horké vizuality vysokého napětí a na druhé straně se krmí rozkládajícím se duchem nízké, kýčové, či brakové kultury. Autor vědomě a programově otevírá nebezpečnou Pandořinu skřínku, pověstnou třináctou komnatu a provází nás v obrazovém poli podzemními temnými vodami myšlení. Jeho plátna představují jemný dotek exorcizmu, citlivý nářez vysoké malířské kultury a úpadkových podob alternativní subkultury. Vliv komixů, animací, hororu a teroru, erotiků a zombíků, dovede Sirka protavit do silných malířských příběhů. Prvotní veselé a ironické scény s propálenou popovou barevností, reklamní zápletkou, naivníma postavičkama s velkýma kulatými očima jako z japonských animací manga, či seriálů anima, vystřídaly provokativní a podvratné malířské scény - krev, srdce, rudé kříže, sestřičky. Noční láska a noční můra zároveň, bohumilé potěšení a pekelné pokušení, neutichající tužba neukojeného erotu. Následovaly ponuré výjevy na skáločerném pozadí s ústřední ženskou hlavou v erotickém momentě vycucávání falusoidních melancholických duchů. V nejnovější kolekci se uklidnila kompozice, rozjasnila se a rozkvetla barevnost, vyčistily se rozlehlé barevné plochy. Je to lehká malbojízda dekadentní extáze. Na plátnech se objevují nové charakteristické motivy a příběhy: čarodějka jako ohnivě rudovlasá modelka, unavené siamské dvouhlaví; šílené plameny v očích a ve vlasech střídají tři levitující lebky s vlajícími vlasy a pod., přičemž autor rozvíjí své malířské vyprávění prostřednictvím vlásečnicové obrysové linky na pozadí hutných barevných monoploch.

Kurátoři výstavy: Michal Stolárik, Leszek Wojaczek

Úvodní slovo: Vlasta Červenková