MARCELA PODZEMNÁ, VIERA SOBKOVÁ
Ochočená příroda, M O J E

Výstava oceněných výtvarnic prvního ročníku Ceny Rudolfa Schlattauera 2008. První akce spojená s Trienálem 2010 byla výstava držitelek této ceny z roku 2008 a to Marcely Podzemné a Viery Sobkové.

MARCELA PODZEMNÁ

Studium:

1995-2002 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér malby, u prof. Pavla Nešlehy
1991-1995 SUPŠ v Ostravě, obor užitá malba

Vybrané samostatné výstavy:

2008 Agitka, Galerie Litera, Praha
2007 Made in China, Galerie Makráč, Praha
2003 Tváře, Zámek Kinských, Valašské Meziříčí
2002 Bez omezení, Galerie Pokorný, Prostějov

Anotace výstavy:

Marcela Podzemná - „Ochočená příroda“

V díle Marcely Podzemné se zabydluje stále častěji hledání odpovědí na kardinální otázky související s postavením člověka ve světě, v přírodě, v krajině, tedy v prostoru, který od nepaměti osidluje, přetváří a kultivuje, současně však je jím sám formován a utvářen jako jeho nedílná součást. Člověk je na jedné straně součástí přírody, na druhé straně však také členem lidské společnosti jejíž normy přijímá a podle nichž žije. Struktura složitých vztahů člověka a prostředí je dána tím, že si člověk sám sebe uvědomuje, že jedná racionálně a účelově. Prostředí si nejen přizpůsobuje, ale především do prostředí vědomě zasahuje a adaptuje pro sebe, aby v něm mohl žít. Svět přírody není pro člověka ničím nahraditelný nebo zastupitelný, stejně jako jeho rozdílnost od světa civilizace. Tento rozdíl je pro člověka nesmírně důležitý, umožňuje mu srovnání a tím i pocit vlastní lidské autonomnosti a určité jinakosti přírody. Ve svém psychosociálním zázemí prožívá tuto dvojakost, tento protiklad, který je nezbytný pro rozvoj celého jeho života.

Marcela Podzemná to všechno ví a prostřednictvím svých obrazů nám naléhavě připomíná naši vlastní zodpovědnost ve vztahu k přírodě a krajině. Její výtvarné výzvy souznějí se slovy Jaroslava Anděla z eseje „Krajina jako starost“ - „ Jestliže krajinu pochopíme jako existenciální dimenzi naší tělesnosti a naopak naše tělo jako součást většího přírodního celku, pochopíme, že devastace krajiny je naší sebedestrukcí, fyzickou i duchovní. Uvědomíme si, že když mrzačíme krajinu, mrzačíme sami sebe a že starost o krajinu je naše starost.“

VIERA SOBKOVÁ

Studium:

2002-2008 Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, ateliér sochařství II. u prof. Jana Ambrůze
1998-2002 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská ve Valašském Meziříčí

Anotace výstavy:

Viera Sobková - „ M O J E“

Vztahování se k vlastní tělesnosti, jež se stává prostředkem zkoumání sebe sama a probádávání nejbližšího i vzdálenějšího okolí, stojí v záhlaví tvorby Viery Sobkové. Také mnohost široce zaznamenávaných pocitů a podnětů, které se prostřednictvím bohaté palety materiálů, ve které nechybí kov, dřevo sklo, beton, sádra a přírodniny, projeví nejen v dokončeném díle samotném, ale také v jeho počátečním myšlenkovém konceptuálním rozvrhu a procesu jeho samotného vznikání, svědčí o vyhraněném zájmu autorky, jež sleduje proměny života a vydává o nich svědectví.
Mnohá témata vyrůstají z podhoubí vlastního domova, spolunažívání rodiny a uplynulého dětství. V její tvorbě znovu ožívají hračky a hry s nimi, dětské rituály pohřbívání zemřelých zvířátek, aby se dotykem a prolnutím s uměleckou vůlí, na pozadí časového proudění, proměnily ve stálé a trvající symboly a znaky života a zanikání.

PhDr. Alena Podzemná

Výstava vznikla za podpory Ministerstva kultury a Zlínského kraje.