IVAN KOMÁREK, BARBORA LUNGOVÁ
Nové věci, Phallus is UFO

IVAN KOMÁREK

Studium:

• 1976-1982 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Jan Smetana)
• 1972-1976 Střední odborná škola výtvarná v Praze

Anotace výstavy Nové věci: 

Zkráceně by se dalo říci: je to vynikající figuralista. Jinými slovy lidská postava na jeho obrazech skoro nikdy nechybí. Výtvarná kritika vidí jeho hlavní přínos právě v této.oblasti. Když lidská postava nebo postavy, tak také erotický svět mezi muži a ženami, realistické vidění těla se špetkou humoru, protkaný smyslností a sexualitou. Česká společnost, mnohdy cudně se tvářící, má sex ráda, jen se někdy nechce ke svým touhám znát a mnohé pokrytce pobuřuje.samotná nahota na plátně. Ale ruku na srdce: nazí jsme přišli na svět a sexuální touha je nám vrozená, tak proč neshlédnout obrazy, které k nám svou upřímností reality promlouvají?

První výstavu měl Ivan Komárek v roce 1992, tedy deset let po ukončení studia. Zabýval se velkoformátovými kresbami, v letech 2002 – 2004 vytvořil cyklus “černé série II”, černé proto, že jsou malovány akrylem na černé střešní lepence IPA. Nepatřil nikdy k žádné výtvarné skupině a jeho vzory byli podle dostupných materiálů Čapek, Zrzavý a hlavně Kubišta. Kromě nich pak Ivana Komárka oslovilo období tzv. manýrismu, tedy umělci podporovaní za panování císaře Rudolfa II. Výstavu, kterou uspořádal v Praze v Českém muzeu výtvarných umění, se příznačně nazývala Pocta manýrismu. Rudolfovy pohostinnosti využívali například Hans van Aachen, Bartolomeus Spranger nebo Adrian de Vries. Tito slavní manýristé a další jiní měli rádi světský život, jeho rozkoše a krásu, a svou výstavou a svými díly jim vysekl poklonu za jejich nesporné umění. Ivan Komárek se neskrývá ve své tvorbě za ničím, co by mu bylo myšlenkově či citově cizí.Obnaženost lidských postav, které zobrazuje, nám tak signalizuje, že jejich přítomnost a činy nejsou pouhou zástupnou hrou, ale sdělením o skutečném jádru lidského ducha.Psychicky nabitý prostor všech Komárkových děl je charakteristicky umocňován expresivními barvami a groteskní nadsázkou tvarů.

Phallus is a UFO je cyklus kreseb, dekonstruujících mužskou sexualitu. Název je inspirován teoriemi francouzského psychoanalytika a strukturalisty Jacquese Lacana, podle nějž je phallus kulturním konstruktem a imaginární entitou našeho nevědomí, ke které se celý svůj život vztahují muži, tak ženy, a ani jedno pohlaví jí nemohou dosíci ani vlastnit. Zjednodušeně řečeno, phallus je vlastně v Lacanově teorii synonymem pro naše nenaplněné touhy splynout s Druhým, ale zároveň jej vlastnit a být tak zdrojem pro Druhého touhy. Stejně jako UFO, což je zkratka pro neidentifikovatelný létající objekt, je phallus něčím, co je pro jedince nedefinovatelné a co se vznáší v prostoru souřadnic našeho psycholingvistického vržení do světa neuchopitelně. Tato amorfnost a unikání významu způsobuje to, že phallus, řečeno s Buňuelem, je ve skutečnosti tajemným předmětem touhy.