Zdena Kolečková

Zdena Kolečková

Umělecká tvorba Zdeny Kolečkové je úzce spjata s územím severních Čech (Ústí nad Labem), kde se autorka narodila a kde také doposud pracuje a bydlí. Kolečková se ve své tvorbě opakovaně dotýká kontroverzních témat naší historie, především problematiky odsunu německého obyvatelstva z území bývalých Sudet po skončení druhé světové války. V autorčině zájmu o tíživá témata národní historie se významným způsobem odráží skutečnost německo-polského původu její babičky.

V devadesátých letech minulého století v tvorbě Zdeny Kolečková převažuje problematika pronikání symboliky a rituálních prvků do profánního rámce současné společnosti (Vivisekce, od 1996). K vivisekcím, což jsou operativní zákroky prováděné na živých zvířatech bez znecitlivění, dochází ve sterilním prostředí laboratoří vědců, kteří přísně střeží nezávislost svých ústavů. Laická veřejnost nemá o pokusech odehrávajících se v laboratořích nic vědět, proto je od nich oddělena silnými zdmi, za nimiž již kvílení operovaných zvířat není slyšet. Rituální stránka vyjmutí vnitřních orgánů zvířete se v kontextu moderního vědeckého diskursu ztrácí a s ní upadá význam regenerační síly krve. Kolečková podtrhuje neschopnost člověka sekularizovaných společností porozumět symbolickým dimenzím událostí a dějů, které život člověka zasazují do rámce lidského společenství udržujícího velmi těsné svazky s okolní přírodou. S touto neschopností nesporně souvisí odvrácená strana projevů násilí v současné společnosti, které se projevuje nenápadně, často ve své skrytosti přímo hraničí s vysokou psychologickou rafinovaností.

Vedle maleb zvířecí krví a monochromatických maleb, do nichž přenáší detaily zchátraných ústeckých domů (Shelters, 2003) autorka důsledně rozvíjí mnohonásobný výrazový potenciál fotografie. Médium fotografie autorce dovoluje abstrahovat určitý segment reality a redukovat jej na znak, ve kterém zhuštěná vizuální informace působí jako rozbuška otevřenosti a plurality významů (Just a story, 1999-2000). Např. detailní záběry na součásti těžebních strojů severočeských hnědouhelných dolů kombinované s panoramatickými záběry těžařských věží nabízejí možnost dvojího čtení: jednak přímo odkazují k událostem spojených s těžbou uhlí v severočeské lokalitě, na druhou stranu tento lokální kontext zobecňují a činí z něj metaforu odcizené technické civilizace.

V první dekádě tohoto století se autorčina tvorba přesunula od pouhého naznačení možnosti příběhu směrem k rozplétání jeho spletitého tkaniva. Autorka se mnohdy sama ocitá v situačním rámci odrážejícím obsahy dramatické minulosti severočeské příhraniční lokality. Ve fotografickém cyklu nazvaném Tears (2008) prochází očistným rituálem při psaní textu stejnojmenné básně ruské básnířky německého původu Zinaidy Nikolajevny Gippiusové. Zvnitřněním prožitků obsahu básně doprovázeného stékáním slz na stránku papíru dochází k narušení původní linky vyprávění, a tím rovněž ke konfrontaci s emoční pamětí samotné autorky.

Časově neomezená instalace Luftschutz (protivzdušná obrana) zakotvuje význam dosud zachovaného německého nápisu umístěného na fasádě jednoho ústeckého domu v nových, mnohdy jistě nečekaných souvislostech. Nápis je instalován ve státech, které proti sobě bojovaly ve druhé světové válce. Přepis nápisu autorka provádí buď formou nástěnné malby (Graz, Rakousko, 2005) nebo prostřednictvím samolepící fólie (Peje, Kosovo, 2006, Gdaňsk, Polsko, 2007, Ústí nad Labem 2008, New York, USA, 2010).

V dalších projektech se autorka mimo jiné zabývá nenápadným pronikáním zla spojeného s nacistickou ideologií do intimního rámce rodinné sféry (cyklus digitálních snímků Wunderland, 2007). Nepříjemný pocit vyvěrá ze zjištění, že oním záškodníkem je člen rodiny. Ve fotografickém souboru O Faustovi (2007) autorka zpřístupňuje dvojitou metaforu prožití a odpykání viny, a to jednak v užším kontextu událostí druhé světové války, jednak v kontextu obecném, který každou úzkou souvislost překračuje.

Obecně svým dílem Zdena Kolečková odhaluje uvědomění nesouladu osobní historie a osobní paměti s psanou historií národa a s kolektivní pamětí. Osudový vliv na život a osobní historii jedince může mít podivuhodná konstelace historických událostí, v níž hlavní úlohu nemají velká vyprávění, ale jíž spíše dominuje nenápadná síla drobných příběhů. Paměť se hlásí o slovo ve chvílích, kdy to nejméně čekáme. Neboť osobní zkušenost často nezapadá do agendy oficiálně schválených historických událostí. Kolečková tak zaznamenává „slepá místa“ na mapě našich národních i lokálních dějin – a v paralele k tomu také dějin dalších národů.

 

Šárka Slaninová / Jírová 

Termíny

  • 22.1.2020, 18:00 — 27.3.2020

Místo konání

Galerie Sýpka

Pořadatel

Galerie Sýpka