Aleš Novák
A ztichlo celé nebe

Člověk se rodí obdařený tvořivou svobodou, kterou v rámci synergie z etymologického hlediska řeckého původu tohoto slova můžeme chápat jako tradici otců, současně však jako spolupráci mezi lidmi, ale také jako spolupráci s naším stvořitelem, ať již jej chápeme z náboženské spirituální stránky nebo z pozice matky přírody, která nás konejší a uzdravuje. Pokud budeme chápat stvoření člověka jako „obraz“, tak jde jen o nárys, kresbu, která je určena pro lidskou aktivitu, která obrazu dává barvy a světlo.

Tvorbu Aleše Nováka lze vztáhnou na tuto rovinu tvořivé svobody, protože sám autor je na cestě hledání současné spirituality nahlížené z duchovní perspektivy reflektující jak dramata věků, tak skrytá tajemství v zpřítomnění v krajině. Pokora, s jakou Aleš Novák přistupuje k přírodě a ke spiritualitě, otevírá kontext křesťanské tradice, ze které autor čerpá pro své obrazy a sochy inspiraci v rovině abstraktní formy projevu. Současně se v jeho díle objevuje formální symbolika vycházející z barokních a klasicistních malířských a sochařských předloh, které jsou však v autorském uchopení poznamenané lehkostí formy odkazující k intermediální poloze jeho díla.

Mýty, krajina a zjevy jsou obdařeny v jeho pojetí tajemstvím. Prostorové objekty – sochy, tak parafrázují organické bujení a jsou jakýmsi přepisem krajinomalby do prostoru. Výstavu A ztichlo celé nebe je nutné vnímat jako celek, který návštěvníka pohltí, tak jako nás obklopí příroda, pokud jí jdeme procítěně naproti. V podání Aleše Nováka lze tak vztáhnout paralelu ke stvoření člověka, jako ke kresbě, která je tvořivou silou dotvořena a modelována barvami a světlem vlastním životem člověka, a to jak činností uměleckou, tak duchovní. Autor tak otevírá možnost prožívání současnosti z duchovní perspektivy.

Kurátorka výstavy: Lenka Sýkorová

Aleš Novák (*1979) Původně studoval architekturu a teprve posléze přesunul centrum své pozornosti do oblasti volného umění (prošel ateliéry kresby J. Svobodové, ateliérem malby V. Skrepla na pražské AVU, aby se posléze přesunul do ateliéru sochařství Kurta Gebauera na pražské UMPRUM a následně do ateliéru Dominika Langa), architektura i její principy však zůstávají v centru Novákova zájmu stále, jen v posunuté podobě: Od roku 2010 se Aleš Novák ve své sochařské tvorbě intenzivně zabývá tvorbou instalací z nábytků a ze svých vlastních více či méně uměleckých artefaktů, tak, aby se smazávala hranice jejich uměleckosti či neuměleckosti, přičemž za výchozí princip považuje kumulaci předmětů v umělcově domě. Jakkoli se tento princip i výsledná vizualita mohly v minulosti jevit epigonsky langovským, Novák se zatížení svého pedagoga v nové výstavě oprošťuje a dospívá k uměleckému tvaru s jasným a nezaměnitelným výtvarným jazykem. K umělecké cti Aleše Nováka přispívá také fakt, že při pokusech o srovnání Novákovy tvorby s podobnými trendy v zahraničí narazíme: aktualizování baroka, ani jiných směrů není v současnosti obecně vítaným či přijímaným jevem a nenalezneme tedy při pokusech o srovnání příliš mnoho příkladů, které by sloužily k orientaci při hledání cesty k podobě vlastního díla. Aleš nenásleduje, ale hledá vlastní jedinečnou výpověď. Originální. Specifickou pro naše kulturní prostředí. Narozen 21. prosince 1979, Chomutov, žije a pracuje v Liberci a v Praze. Od roku 2016 učí na Fakultě umění a architektury v Liberci jakožto pedagog výtvarného ateliéru.

• Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte za Váš první střet s výtvarným uměním.

Pocházím z Jihlavy. Za první výrazné setkání s výtvarným uměním pokládám sobotní kurz kresby na grafické škole, který jsem absolvoval na konci střední školy, pod vedením malíře Ladislava Kukly. 

• Jak se Vaše tvorba vyvíjela od studia?

Co se týče sochařské tvorby, tak v podstatě stále rozvíjím téma, které jsem započal ve své diplomové práci. V malířské tvorbě mě dlouhodobě zajímá motiv krajiny, který je pro mne  jakousi platformou pro různé přístupy, které postupně rozvíjím.

• Jaký je váš proces a přístup v tvorbě?

Baví mě střídat různá media, přístupy. paralelně rozvíjím různorodé série soch, obrazů, objektů, atd. Na začátku se snažím racionálně si zarámovat každou sérii jednak formálně (médium, techniku, formální postup, atd.) a jednak "obsahově". U obrazů a soch hraje velikou roli náhoda a proces, takže nerozmýšlím každý jednotlivý obraz či sochu, ale spíše o tom uvažují v rámci celé série. Tento předem definovaný rámec mi umožňuje se do procesu tvorby svobodně a intuitivně ponořit. 

• Nastiňte, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu.

Podněty pro novou sérii obrazů se většinou rodí při práci na jiné sérii obrazů, tak, že najednou vznikne dílo,  které mne navádí na novou cestu.  Jak jsem popsal výše, nejdříve se to snažím racionálně uchopit a pak se prostě ponořím do tvorby. 

• Na co Vaše díla poukazují a nad čím se zamýšlí?

Domnívám se, že moje díla často řeší existenciální obsah. Duchovní rozměr lidského života a pravděpodobně se do nich promítá i moje osobní víra v Boha. Avšak mám i druhou, na výstavě nezastoupenou, hravější polohu.

• Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény?

Ano, Snažím se o to. Věřím že je důležité vyjadřovat se v kontextu, mluvit jazykem současné doby. Co to ale přesně znamená, to sám úplně nevím:)

• Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo Vás zásadně ovlivnil určitý autor?

Velmi často, více či méně záměrně, se má tvorba, avšak velmi volným způsobem, inspiruje starým uměním z různých období. Interpretace starého umění je pro mě jedním z mých hlavních témat. Zatím asi nejvíce baroko.

Myslím, že mne, hlavně svým přístupem, hodně ovlivnil malíř Jiří Petrbok. 

• Instalace či socha?

Především sochy. 

• Je pro Vás důležité sledovat, jak Vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která Vám přišla zajímavá nebo třeba překvapivě nečekaná?

Určitě. Kromě odborného publika je pro mne velmi důležitá  reakce laického publika. Mým přáním je, aby moje dílo působilo přímo bez nutnosti cokoli komentovat.  Často jsou velmi silné reakce od dětí, ale i od přátel. Například nedávno můj bratranec, který galerie nenavštěvuje, byl jedním mým obrazem tak zasažen, že mě to opravdu překvapilo.  Ale zároveň nutno dodat,  člověk nikdy nemůže oslovit všechny, protože každému se líbí něco jiného.

• Pro většinu z nás je v současnosti tématem karanténa a duševní zdraví. Člověk se na nějakou dobu ocitl sám se sebou. Pro uměleckou praxi to může být plodné, ale taky hodně náročné. Jak jste tyto chvíle prožil a jaký měly na Vás a Vaši tvorbu dopad.

Já jsem měl paradoxně více času na tvorbu, protože jsem ostatní záležitosti vždy vyřídil celkem rychle po internetu. Na druhou stranu jsem kvůli odkládání termínů výstav nebyl tolik produktivní :)

• Přibližte nám koncept Vaší výstavy. Jaké jsou plány do budoucna?

Myslím, že koncept výstavy lépe popisuje text kurátorky Lenky Sýkorové.  Ale mým záměrem bylo propojit vícero sérií do jednotného celku a vytvořit tak působivé umělecké prostředí.

Do budoucna bych rád pokračoval a rozvíjel linii obrazů, kterou můžete vidět na výstavě, protože v ní vnímám silný potenciál. Co se týče soch, tak jsem naopak možná v určitém bodě zlomu, kdy se mi otevírají nějaké nové možnosti.

14. 9. 2022 Vernisáž výstavy za účasti autora

14. 9. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy s autorem

23. 9. 2022 Open scape v rámci festivalu Světlo Valmez

27. 9. 2022 Workshop pro ZŠ – hra se stíny

27. 9. 2022 Komentovaná prohlídka pro ZŠ

4. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro SŠ

5. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro ZUŠ

5. 10. 2022 Workshop pro ZUŠ – hra se stíny

14. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro veřejnost

19. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro SŠ

1. 11. 2022 Workshop pro ZUŠ – mystika v obraze

10. 11. 2022 Workshop pro veřejnost – hra se stíny

18. 11. 2022 Komentovaná prohlídka pro veřejnost