Viera Janušová
Maternity

Viera Janušová (*1982), rozená Sobková, se narodila v Kežmarku na Slovensku, ale celý život prožila na Valašsku. Studiem na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí získala první zkušenosti pro svou výtvarnou práci a zde také objevila sklo, jež se stalo jedním z mnoha materiálů, které uplatňuje ve své tvorbě. Na Fakultě výtvarných umění v Brně v ateliéru sochařství u prof. akad. soch. Jana Ambrůze se seznámila s konceptuálním uměním a uměním instalace, což se pro ni stalo stěžejním v následujících dílech. Zajímá ji celý proces vzniku díla od prvotního nápadu až po samotnou instalaci. Velmi často do přípravy zapojuje své blízké, přátele i veřejnost.

Tvorba Viery Janušové je založena na vztahování vlastní tělesnosti, jež se stává prostředkem zkoumání sebe sama ale i blízkého a vzdálenějšího okolí. Užívá celou řadu materiálů, nejčastěji sádru, sklo, beton ale i přírodniny. Její práce zaznamenává podněty z prožívaného dětství, mateřství i reality rodinného života. Reaguje na všudypřítomný život a vydává o něm svědectví.

Pedagožka na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí, držitelka Čestné ceny a Ceny veřejnosti na Bienále Valmez 2008 na výstavě Maternity představí svou aktuální tvorbu.

Už název výstavy napovídá o celkovém konceptu výstavy, kdy se umělkyně ztotožňuje s údělem ženy a matky. Jedná se o srozumitelné přetlumočení klasických situací, jež potkává každou ženu v kontextu familiárního života. Viera pracuje s tématy, jako jsou mateřství, svět fantazie, rodina a také působení mateřství na ženu. Prezentuje zde odlitky břicha žen, evokujících těžké balvany, které daly život deseti dětem. Poukazuje na překlenutí nedokonalosti v dokonalost. Autorka apeluje na to, že hlavní prioritou se pro ženu stává rodina, kterou i ona velmi často zainteresovává do vytváření svých děl. Což dokazuje například při tvorbě koberce s vysokým vlasem, kdy se sešla celá rodina a po dobu tří dnů společně váleli šulánky. Naráží zde na každodenní rutinní práce ženy, na opakující se činnosti v domácnosti. Toto téma se objevuje i u obrazu, vytvořeném ze žmolků nashromážděných v sušičce.

Druhou polohou je úděl matky a ženy. Instalace nashromážděných dudlíků jako symbol mateřství, nebo fotografické záznamy pořízené během sledování správného zabarvení stolice jejích dětí, nám na první pohled determinují hororový příběh a podmiňují naši představivost v hledání krajiny, postav i předmětů. Reliéfní vyobrazení částí těla evokuje značky v mateřské školce a objekty z křupek zase představivost a kreativitu dítěte. Dítěti pomáháme bojovat s různými strachy, a i v instalaci „Růženka“ autorka ukazuje, jak stačí danou hrůzostrašnou věc barevně odlišit a rázem se pro děti stává přijatelnější. A takto je koncipovaná celá výstava, reakce na každodenní povinnosti, kdy na ně stačí nahlédnout z jiného úhlu a rázem se pro nás stávají příjemnějšími.

DOPROVODNÉ PROGRAMY

11. 1. 2022 Výtvarný ateliér pro ZŠ

13. 1. 2022 Výtvarný ateliér pro ZŠ

19. 1. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou výstavy pro SŠ

19. 1. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou výstavy 

20. 1. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou výstavy pro SŠ

20. 1. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou výstavy 

21. 1. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou výstavy pro SŠ

21. 1. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou výstavy 

25. 1. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy