Jana Hojstričová působí na slovenské výtvarné scéně od konce 90.let 20.století a v tvorbě se systematicky vrací k problematice těla a postavení ženy, rodiny či společnosti ve světě a aktuálně také problematice muzejní kultury. Propojuje témata v kontextu s promyšlenou instalací. Ta může být osobní, anebo exaktní, opřená o vědecké bádání přírodních věd a experimentování s fotografickými technikami.
„Při přemýšlení o práci Jany Hojstričové se mi neustále vybavuje slovo lokalita. Expozice a lokalita jsou v jejím případě vzájemně provázané, obě slova jsou bezpečně usazena v prostředí přírodních věd, přičemž autorka s nimi pracuje tvořivě i promyšleně zároveň. Pod lokalitou přírodovědci chápou naleziště vzácných biotopů, fosílií, rostlin či živočichů, současně bývá jejich lokalita původu exaktně uvedená i v evidenci sbírek v popiskách a na evidenčních kartách. Lokalitou však může být i privátní zahrada fotografky, která poskytuje dostatek prostoru a rostlinstva na jejich dlouhé exponování“, přiblížila práci Jany Hojstričové teoretička umění Bohunka Koklesová
Výstava Expozícia nám na první pohled může při souhrnném pohledu na fotografické záznamy, laboratorní sklo a artefakty pečlivě zasazených do vitrín či stolů, evokovat badatelovo prostředí či vědecko-umělecké zázemí autorky. Na výstavě nazvané Expozice jsou některé fotografie instalovány v laboratorních stolech, některé fotografie rostlin jsou aplikovány na velká tabulová skla, která nejednou doplňují menší skla připomínající mikrosnímky nebo laboratorní sklo, podobně jako i velké kontaktní fotografie rostlin sépiové barvy. Celkem ojedinělou instalací, odkazující k medicínské fotografii, je monumentální fragment těla zachycen termokamerou ", doplnila kurátorka Koklesová.
Celý koncept výstavy vznikl ve spolupráci s grafikem a architektem výstavy Marcelem Benčíkem a sklářským výtvarníkem Palo Machem. Společně vytvořili zcela originální umělecký rozměr zasazený do daného galerijního prostředí. „Na závěr je možná dobré si uvědomit ještě jeden kontext. Mnohé artefakty uložené ve sbírkách přírodovědných muzeí jsou dokladem minulého života na naší planetě. V době klimatických změn, ekologických problémů, vymírání mnoha rostlin a živočichů se expozice Jany Hojstričové neobejde i bez tohoto uvažování. Sbírky muzeí budou možná jedinou lokalitou, kde budeme moci studovat přírodu z dob ještě před antropocén. A možná ještě jedna poznámka. Většina lidstva žije dnes ve městech a poznávání přírody se tak děje přes muzejní výstavy, digitální interaktivní expozice. Výstava Jany Hojstričové není kritickou reflexí tohoto stavu, spíše jakousi zprávou o tom, jak být s muzeálními sbírkami prostřednictvím umění“, podotkla Koklesová.
