Do konce března jsou v galerii Kaple ve Valašském Meziříčí k vidění nejnovější malířské práce citlivého mladého malíře Petra Hajdyly. Ten zdánlivě jednoznačnými obrazy popírá sdělované, zpochybňuje konvenční přístupy a probouzí naši fantazii k dotváření naznačených příběhů. Z maleb lze cítit čistota barev, prvotní myšlenka a u maleb znázorňující všední předměty se prolíná s hrou i dětským pohledem na skutečnost. Výstava je pro hojnou návštěvnost prodloužena o jeden den do 30. března 2016, kdy ji zakončí v 17.00 hodin komentovaná prohlídka s autorem.
Petr Hajdyla pochází z Ostravy, kde vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity v ateliéru Malba 1 u akademického malíře Daniela Balabána. Momentálně působí na pozici zástupce ředitele ZUŠ Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí, kde také vyučuje obor animace a videoart a nyní žije ve Straníku u Nového Jičína.
„Petr Hajdyla dovede svými obrazy navodit úžas. Z obyčejné vázy se na jeho obraze stává vesmír rozehrávající otázky plnosti a prázdna, z hovězí kližky vzniká pod jeho štětcem pohoří, k němuž se slétají rogalisté. Polštář se v Hajdylově obraze bělostně a zlatě skvěje v modré hlubině jako útes, lákavý a nebezpečný. Tajemství, věci napovězené, ale nedopovězené v jeho malbách lákají k imaginaci a interpretaci. Podivné, předpotopní krajiny, výlet do pravěku se v malířově obraze komplikuje nálezem vlastního obrazu. Chronologický čas jako by byl rázem popřen a co se na onom nalezeném obraze zračí? Snad ne“ In Arcadia Ego“,- naštěstí to ví jenom Petr a my si můžeme nalézt vlastní obraznost.
Malíř nám zprostředkuje kouzlo malířského procesu jako takového. Kouzlo abstraktních tahů a barevných lazur, které se někde propletou v iluzi třetího rozměru, jinde se zase zajetí této iluzivnosti vymaňují a fungují absolutně, jako abstraktní obraz. Obraz je, obrazně řečeno, jako gobelín, částečně rozpletený do jednotlivých barevných bavlnek a komponentů.
Hledání a dobrodružství objevování nových krajin vnitřních i vnějších, anamnéza a regrese do dětského snu je vykoupena nebezpečným pocitem ztráty identity, rozpuštěním se v kráse, která se může stát pastí, podobně jako hraniční polohy absolutního světla i absolutní tmy. Ale tak je to s každým dobrým a upřímným uměním. Přeji ať obrazy Petra Hajdyly přinesou světlo i inspiraci a osvítí naše leckdy šedé dny“, pronesl o autorově tvorbě profesor a akademický malíř Daniel Balabán.
